Christina Rossetti psala básně od svých dvanácti let, ve čtrnácti letech se psychicky zhroutila — trpěla silnými depresemi. Její básně se vyznačují vykreslováním kontrastů, protipólů, symbolismem, jsou velmi barvité a evokativní. V letech 1859–1870 pracovala jako dobrovolnice v domě pro bývalé prostitutky, kde se pro svou nejslavnější sbírku o hříchu a vykoupení Skřetí trh zcela jistě inspirovala. Kvůli zájmu o ženská témata je považována za průkopnici feminismu, ale těžištěm jejích alegorických textů romantického a metafyzického ladění je smrt. „Co s tím? se ptáte. Já neodpovím. Ohledně smyslu, dím jen, Co já vím?“