Vrstevnaté a vícejazyčné básnické dílo Yvana Golla je souborem jednotlivých lyrických výpovědí, v nichž se střídají hymnus, píseň, mše, zaklínání či kletba. Mluvčí těchto básní se proměňuje a často je jím kolektivní subjekt, prorocký hlas, oběť i svědek událostí. Tato poezie představuje pokus udržet básnickou řeč mimo úplné utichnutí v situaci, kdy se jazyk, dějiny i tělo ocitají v trvalém napětí. Gollova poezie zůstává otevřeným prostorem mezi jazyky i světy — místem, kde se osobní zkušenost dotýká dějin a kde se patos setkává s krutou věcností vědomí zániku…