V Obraně Odyssea autor přemýšlí nad lidskou povahou a osobnostními typy, jichž podle něj není mnoho a historicky se nijak neproměnily. Na tomto půdorysu rozehrává poměrně složitou hru, s jejíž pomocí se snaží dokázat převahu individualismu nad rozličnými formami kolektivismu a jako ústřední figuru, která vyčnívá nade vším, si vybral mýtickou postavu Odyssea. Muže, jenž stojí za mnoha pozitivními tradicemi a symbolickými významy, charakteristickými pro evropskou kulturu. Ať už jde o rozum, inteligenci, takt, vynalézavost, vytrvalost, odvahu, věrnost, lidskost, jsou od Antiky stále stejné a mají hluboký vliv na naše chápání světa.
Poznatelným rysem Martínkova psaní je prolínání reality a filozofické meditace. Mnohé jeho knihy se pohybují na hranici mezi literaturou a esejistikou. Obdobně je tomu i u poslední práce. Obrana Odyssea je závěrečným dílem trilogie, která začala esejem „Palimpsest“ (Cena Nadace Českého literárního fondu 1996) a pokračovala esejem „Mýtus o Lynkeovi“ (Cena Toma Stopparda 2009). Zatímco první díl byl věnován třem fázím zrodu samostatné osobnosti a druhý analyzoval vztah vidění a myšlení, tentokrát autor soustředil pozornost na jediný lidský typ ztělesňovaný postavou Odyssea.
Kniha vyšla s podporou Nadace Český literární fond a Ministerstva kultury ČR.