První tištěné vydání knihy vzpomínek na Jiřího Weila, kterou Jaroslava Vondráčková (1894–1986) napsala v roce 1970. Ve strojopisné edici Kvart ji v roce 1979 vydal Jan Vladislav. S Jiřím Weilem pojilo Jaroslavu Vondráčkovou blízké přátelství, které jí umožnilo vidět osud této mimořádné osobnosti české literatury opravdu zevnitř a s hlubokým porozuměním. Ve své memoárové próze se stala jedinečnou kronikářkou české avantgardy a moderní české literatury a kultury vůbec. V životopisném vyprávění cituje množství dokumentů a soukromých dopisů, které čtenářům přibližují Jiřího Weila v autentické podobě. Kniha vychází doplněna doslovem, životopisným kalendáriem Jiřího Weila a množstvím unikátních fotografií. Jaroslava Vondráčková vystudovala v Praze Vyšší dívčí školu, poté studovala na lyceu v Gmundenu a maturovala v Linci. Textilní výtvarnictví a návrhářství studovala v Mnichově, Paříži a Berlíně. V roce 1923 zřídila tkalcovskou dílnu v Nové Pace. V letech 1926–48 vedla textilní ateliér pro zařizování bytů, spolupracovala s Bauhausem a v letech 1927–29 byla ředitelkou Artělu. Za války spolupracovala s odbojovou skupinou V boj. Po roce 1945 pracovala v ÚLUVu, Textilní tvorbě a v Českém fondu výtvarného umění. Je autorkou tří vzpomínkových knih, z nichž dosud vyšla tiskem péčí editorky Marie Jiráskové ve dvou vydáních jen jediná: Kolem Mileny Jesenské (Torst 1991, 2014).

Kniha představuje v pestré koláži různorodých textů a unikátních fotografií veřejnou i soukromou tvář divadelního a televizního režiséra Zdeňka Potužila, klíčové osobnosti dnes již legendárního Divadla na okraji. Tvorba tohoto divadla – představující veřejnou tvář Potužilovy tvůrčí osobnosti – je zde nastíněna mimo jiné několika významnými teatrologickými studiemi, rozsáhlými rozhovory, fotografiemi a soupisy inscenací. Soukromá Potužilova tvář, často šokující, exhibicionistická a překračující společenská tabu, je zde představena rozhovory, původními Potužilovými vzpomínkovými texty a písemným dialogem mezi Potužilem a básníkem a prozaikem Pavlem Buštou. Kniha je doplněna podrobnými soupisy Potužilovy divadelní i televizní režijní práce a původními texty Miroslava Kováříka a Mikiho Jelínka, přibližujícími Potužilovu osobnost. Kniha vychází ve spolupráci s dnešním „divadlem na okraji“.

Renomovaný historik Otto Dov Kulka byl jako devítiletý chlapec internován nejprve v terezínském ghettu a odtud o rok později deportován do tábora smrti v Osvětimi. Jako jeden z těch, kdo přežili, zasvětil podstatnou část svého života studiu nacismu a holocaustu. Ve svých vědeckých pracích důsledně dodržuje nezaujatost a střízlivý odstup od vlastního příběhu. Dávné osobní zážitky ho přesto neustále dohánějí a i po mnoha letech se mu vracejí jako živé představy a reminiscence na hluboké dětské trauma, s nímž se dodnes úplně nevyrovnal. Kniha Krajiny Metropole smrti je výsledkem jedinečného a působivého experimentu člověka hledajícího způsob, jak pochopit svoji minulost a naši historii.

Otto Dov Kulka se narodil roku 1933 v moravském Novém Hrozenkově. Po válce vystudoval historii a filosofii na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a na Goethe Universität ve Frankfurtu nad Mohanem. Nyní žije v Izraeli a je emeritním profesorem na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Jeho knihu z hebrejštiny přeložila Magdalena Křížová.