Generační román známého grafika se odehrává v domově důchodců mezi čtyřmi sedmdesátníky různých osudů a profesí. Vedle vzájemného škorpení, způsobeného převážně stařeckým marasmem a nedůtklivostí, se postupně informují o peripetiích svých životů, navzájem spojených pouze tím, že jejich větší část se odehrála v ponurých kulisách po přepadení Československa následovaném „reálným socialismem.“ Politická situace ale dávno nepatří k prioritám jejich životů, neboť se obracejí především k minulosti osobní a trápí se tím, co je bolí a co v životě pokazili. Brilantní literární práce černého humoru, zoufalství i soucitu.

Citát:
„Ostatně pokud má bejt tahle procházka, jako ostatně všechny procházky, který za něco stojí, zakončená návštěvou pohostinskýho zařízení, je pro ni odpoledne mnohem příhodnější doba. Lejt do sebe pivo před obědem je sice takový mladistvý, ale v tomhle případě bude lepší se přidržet toho, co se víc hodí k našemu současnýmu věku. Pijete doufám pivo, pánové?“ ukončil krátkou úvahu o smyslu a průběhu procházek pan Novák s výrazem, který naznačoval, že případná záporná odpověď by ji mohla významně pokazit. Těkal teď pohledem mezi tvářemi pánů Žáčka a Fleissiga, kteří místo odpovědi pokyvovali na znamení souhlasu hlavami.

Kniha s fotografickými ilustracemi přináší výběr z esejů, fejetonů a recenzí Terezy Brdečkové psaných v letech 1996–2021.

„Proč název Většina jsem já? Protože my všichni svoje názory na cokoliv považujeme za čestné a správné. Máme dojem, že je přece sdílejí všichni, kdo mají rozum a cit. Když nás průzkum či statistika usvědčí z omylu, říkáme si, že to bude nějaká chyba. Zapomínáme, že i ti, kdo volili Hitlera, svým názorům věřili. I když si uvědomuji, že i neinformovaní lidé, ba i zločinci jednají mnohdy z přesvědčení, nepřestávám věřit, že způsob mého uvažování je obecně a dlouhodobě platný. S tímto naivním ale hlubokým přesvědčením jsem psala čtyřicet let do médií.“

Zlatí kohouti jsou básnickým debutem zkušené prozaičky a scenáristky Terezy Brdečkové. Knížku doplňují stylizované autorčiny fotografie.
“Sbírku Zlatí kohouti tvoří dvacet pět básní. A přesto: jak rozdílné evokace, otázky, nálady, akcenty jsou v nich skryty. Je v nich mnoho básnicky načrtnuto, záměrně nedopovězeno, zašifrováno, skryto, jednotlivé detaily si uchovávají svá tajemství. A tak to v poezii má být.” (Jan Šulc)

KDO JE TO?

Straka mu sedí na rameni
slaměné střevíce kované stříbrem
bourec mu spřádá drátěnou košili
z peří pancíř
září do jitra křiku racků
šeptá už ani krok a přijde cíl