Knihkupectví Ostrov

Ke 110. výročí narození jednoho z nejvýznamnějších českých spisovatelů 20. století vydává nakladatelství Torst po dvaceti letech druhé, doplněné vydání knihy Tomáše Mazala v nové grafické úpravě Jany Vahalíkové. Tomáš Mazal, dlouholetý Hrabalův přítel a pomocník, napsal mimořádně čtivý, fakty nabitý spisovatelův životopis, v němž krok za krokem konfrontuje Hrabalovo psaní a skutečný život. V tematicky zaměřených kapitolách sledujeme spisovatele v průběhu celého jeho života (1914–1997). Součástí knihy je více než 300 fotografií, z nichž většina pochází z Hrabalova soukromého archivu. V přítomném vydání jsou vedle pasáží textu doplněny i nové fotografie, zveřejněné zde vůbec poprvé. Je zde publikováno též mnoho faksimilií rukopisů, dokumentů a fotografií předmětů, které spisovatele provázely jeho životem. Kniha se svým významem řadí k základním pramenům poznání české literatury 20. století.

Próza Popis jednoho zápasu je prvním Kafkovým rozsáhlejším literárním pokusem, který se dochoval. Je to typ experimentální literatury, avšak ne ve smyslu programového experimentu, jaký známe ze soudobého i pozdějšího modernismu a avantgardy. Autor si tu – chtěje zachytit vnější, ale především svůj vnitřní svět naprosto přesně a autenticky, bez ohledu na literární konvence a vzory – doslova zkoušel, jak, či zda vůbec, dovede vyjádřit to, co vidí, i své nálady, afekty, zážitky, ale také, v neposlední míře, své fantazie a sny.

Popis jednoho zápasu dává možnost nahlédnout do počátků procesu, v němž krystalizoval Kafkův specifický, ve 20. století s ničím nesrovnatelný způsob psaní a znázorňování světa. Celý text pozůstává z řady víceméně samostatných úseků bez vzájemné souvislosti, která by ukazovala na nějaký jednotný ideový záměr nebo dějový plán. O psychologické motivaci jednání postav nemůže být řeč, postavy nepředstavují žádné pevně dané charaktery. Ani sám vypravěč v první osobě není uchopitelný jako jednotná instance.
V atmosféře textu lze vysledovat zřetelný pocit ohrožení, ale není to spíš nespokojenost sama se sebou, pocit trapnosti z vlastní existence? Zřejmé je, že na takové otázky se Kafka svým textem nesnaží dávat žádné odpovědi; pouze konstatuje jisté stavy, podává „popis“. Což platí pro celé vydávané životní dílo.
Popis jednoho zápasu je z tohoto hlediska prvním vyjádřením toho, že Kafka přikládal svému „psaní“ přímo existenciální závažnost: psaní pro něj byla životní potřeba či nutnost, jediná činnost, jež ho cele naplňovala; takové naplnění mu, jak si postupně uvědomoval, nemohlo poskytnout povolání, manželství, společenské postavení či jiné konstanty života. Účelem (a pro něj samého zdůvodněním) již tohoto raného textu tedy pro něj nebylo napsat kus literatury, nýbrž „popsat“, tj. sepsat si z duše všechny možné obavy, nejistoty a nenaplněné potřeby, s nimiž se nedokázal vyrovnat v reálném životě. Kafka tedy nepsal, aby oslovil čtenáře, nýbrž psal takříkajíc pro sebe – a úžasný, dodnes nevysvětlený paradox jeho odkazu je, že tím svým psaním pro sebe oslovil a hluboko zasáhl tolik čtenářů jako málokterý spisovatel 20. století.
Kategorie
Beletrie

Milan Kopřiva (1929–1997) patřil bezesporu k našim nejlepším knižním úpravcům, ale publikace věnovaná tomuto archaizujícímu novátorovi zde doposud chyběla. Kniha Bez slávy a fanfár se pokouší toto prázdné místo zaplnit, a to jak prostřednictvím esejistického úvodu Karla Halouna, který se zamýšlí nad tím, čeho se to vlastně v oblasti knižní úpravy Kopřiva dopouští, tak rozsáhlejším komentářem Jaroslava Tvrdoně (editora svazku) k vybraným Kopřivovým úpravám knižních edic i k některým jednotlivým publikacím. Přílohy pak obsahují kratší texty Kopřivových současníků (Karla Fabela, Bohuslava Holého, Petra Hory-Hořejše) věnované jeho osobnosti a dílu a rovněž vybrané texty samotného Milana Kopřivy, které se týkají jeho řemesla a také reprezentují jeho novinářské období po roce 1989.