Publikace obsahuje původní texty česko-amerického designéra a malíře Ladislava Sutnara i svědectví o něm a jeho práci. Tyto autentické prameny poskytují dramatickou výpověď o společenské, kulturní i politické situaci v Československu a USA v toku dvacátého století.

Obsáhlý soubor esejů známého historika umění, spisovatele a básníka o českém výtvarném umění a umělcích, propojený spojujícím vzpomínkovým textem. Kniha je doplněna kresbami, fotografiemi, reprodukcemi obrazů a úplnou bibliografií Zeminova díla z pera Polany Bregantové. Zeminovo dílo jedinečným způsobem spojuje analýzu výtvarného díla, duchovní portrét jeho autora a vlastní, jedinečné osobní svědectví o vztahu k danému autorovi a jeho dílu. Zemina si vytvořil svůj nezaměnitelný esejistický styl, který vytváří z jeho textů nejen událost odbornou, ale stejnou měrou i literární. Jaromír Zemina (* 1930) patří k nejvýznamnějším českým znalcům moderního výtvarného umění. Nejznámější jsou jeho práce věnované dílům Aléna Diviše, manželů Janouškových a Jiřího Johna, zabýval se ovšem zevrubně i díly desítek dalších umělců, českých i světových (Velázquez). Ve svém díle užívá osobitého esejistického stylu, který v jeho dílech beletristických plynule přechází do básní a básní v próze.

Dvě společně vydávané monografie pojí dílo jedné z ikon francouzského strukturalismu Rolanda Barthese. Jak již jejich názvy napovídají (Zotročený mýtus, Od ideologii k fantasmatu), každý z autorů je pojednává z jiného hlediska: teorie ideologie a psychoanalýza slouží jako komplementární hledisko k dekompozici moderních mýtů a strukturalismu (jako i opačně). Rozmanité dílo Rolanda Barthese je ale také možné vyznačit setrvalým zaměřením k psaní, zápisu, rukopisu. Toto ústřední téma je také vyznačeno v aluzivním názvu kompletu (Popis jednoho zápisu). Tento název může budit dojem (patrně pouze na první pohled) drobného přeřeknutí (škobrtnutí v promluvě). Avšak i tento rys je nedílnou součástí emfatického gesta psaní.

J. Češka: Zotročený mýtus: Roland Barthes Rozporný název monografie Zotročený mýtus ohlašuje dvojznačnost Barthesových analýz. Na dekompozici Barthesova pojetí novodobých mýtů lze kupříkladu ilustrovat, nakolik je tento projekt do značné míry autoreferenční. Autor v něm navíc využívá rétorických postupů, jež však zároveň kritizuje. V případě jeho mytologií se tedy nejedná o analytický text, nýbrž o beletrizující esej - a to svojí iluzivností a performativností. Proto lze také Barthese považovat spíše za pisatele esejí nežli za analytického myslitele. Můžeme tedy vyslovit pochybnost nad jeho řazením mezi strukturalisty. Nemalá část monografie byla věnována polemice s Barthesovým pojetím četby. Neběží totiž v Barthesem proklamované svobodě a svrchovanosti četby o rétorický tah, kterým si čtenáře ochočuje, aby jej nepozorovaně obsadil vlastním psaním?

J. Fulka: Roland Barthes - od ideologie k fantasmatu Tato studie se zaměřuje na Barthesovy texty z tzv. "středního období" (S/Z, Sade, Fourier, Loyola, Potěšení z textu, Roland Barthes par Roland Barthes), a to se zřetelem ke dvěma pojmům, které v nich - více nebo méně explicitně - hrají ústřední roli: k pojmům ideologie a fantasmatu. Jestliže jedním z ústředních motivů četby Balzakovy povídky Sarrasine, jak je předvedena v S/Z, je demaskování určitého typu ideologie, která je u Barthesa počínaje jeho ranými pracemi konstantně spojována s tzv. realistickou literaturou, v pozdějších dílech se Barthes stále více uchyluje ke specifické teorii fantasmatu a čtenářovy psychiky, díky nimž podle něho je - třebaže zpravidla nepřímo - možné z literární ideologie uniknout. Tato práce se snaží tento Barthesův teoretický itinerář co nejpřehledněji shrnout, upozornit na některé jeho sporné body, ale také ilustrovat barthesovské teze s pomocí literárních příkladů jiné než barthesovské provenience.