Autorský kolektiv předkládá monografii k jednomu z nejznámějších Heideggerových pojednání Původ uměleckého díla. V publikaci se jednak v různých perspektivách řeší otázka zařazení tohoto pojednání do Heideggerovy celkové myslitelské cesty. Zároveň se Heideggerovo úsilí o uchopení svébytnosti uměleckého díla sleduje v souvislosti s jeho vymezováním se vůči novověké estetice, jež je ovšem součástí Heideggerova vyrovnání se s metafysikou vůbec. V neposlední řadě pak monografie přináší prohlubující interpretace, a to zvláště souvislosti mezi vztahem k uměleckému dílu a děním neskrytosti.

Jádro podnětné knihy o díle spisovatelky Věry Linhartové není orientováno diachronicky a není poplatné schématu „život a dílo“. Jednotlivé kapitoly podrobně analyzují klíčová témata a „referenční rámce“ jejího psaní. Biografický základ zde ovšem nechybí: autorka ho nabízí v kapitole Cesta. Všechny inspirace Věry Linhartové a jimi ovlivněné postoje jsou minuciózně pojednány v následujících kapitolách, v nichž autorka osvědčila detailní znalost díla Věry Linhartové a schopnost nahlédnout je v širokých souvislostech. Tyto kapitoly nabízejí mimořádně bohatý, vnitřně provázaný a jakoby nikdy nekončící interpretační proces, vždy dokonale zajištěný kontaktem s konkrétními texty, a v tomto smyslu otevřený k dialogu se čtenářem. Velká pozornost je věnována proměně autorčiny motiviky pod vlivem zejména orientální inspirace. Velmi obsažně je komentován též vztah textů Věry Linhartové k výtvarným projevům. Kniha je doprovozena množstvím barevných i černobílých reprodukcí výtvarných děl.

Kniha Stručné dějiny španělské kultury je postavena na nápadu zpřístupnit čtenáři kulturní dějiny země prostřednictvím dvacítky španělských měst, která v určitém historickém období měla vliv na směřování země, nebo takových měst, odkud vyzařovalo poselství děl některé z významných osobností španělského malířství, literatury či filosofie.
Každé z pojednaných měst je spojeno s některou kulturní či literární osobností, z nichž mnohé ovlivnily myšlení španělské společnosti a mnohé z nich měly přesah i za hranice této země, jejíž kulturní bohatství je u nás pro mnohé ještě stále velkou neznámou.
Tak například Santiago de Compostela je spojeno se jménem spisovatelů Álvara Cunquiera či Ramóna del Valle Inclána, Toledo s překladatelskou školou, skrze niž do Evropy proudilo řecké vědění a filosofie, Córdoba zase s věděním a se spisy židovských a arabských učenců (Maimonides, Averroes), Gijón s osobností osvícenského myslitele Gaspara Melchora Jovellanose, Mallorca zase s literárním modernistickým hnutím a významnou generací 1898, k níž patřil i známý filosof překládaný do češtiny José Ortega y Gasset.
Esejistická kniha Garcíi de Cortázara ukazuje, že kultura, malířství a zejména literatura jsou tím, co z dějin přetrvá a že poté, co se přeženou historicky bouřlivé události, výtvory lidského ducha a umu jsou tím jediným, co jako odkaz dalším generacím přetrvá pro další období.